VÝROBA

Tradiční technologie domácké výroby dřevěného nářadí a náčiní

Každé odvětví domácké výroby dřevěného nářadí a náčiní mělo své vyhraněné požadavky na kvalitu a stav dřeva, zaručující jeho nejsnadnější a nejkvalitnější zpracování. Všeobecně se za kvalitní považuje dřevo z kmenů rovně rostlých, prostých suků, vrůstů a zakřivenin, se zdravým nezteřelým jádrem. Takové čisté či hladké dřevo se dobře štípá a obrábí.

Pro podélné dělení částí kmenů (kusů, klátů apod.) užívali domáčtí výrobci dřevěného nářadí a náčiní na Podřevnicku výhradně techniky štípání (klaní). Při použití této techniky dělení si surovina podrží všechny své specifické vlastnosti – minimálním porušením struktury si štípané dřevo zachovalo pevnost, pružnost a odolnost. Výsledkem byl polotovar tzv štíp.

Výrobní nástroje byly a jsou na Podřevnicku vždy majetkem výrobce. Dobrého nástroje si výrobce velmi váží a má k němu vztah. Výrobce obvykle také měl k ruce nástroje, které sám nepoužíval, jenž sloužily jen k tomu, aby dostál svým sousedským povinnostem a žádosti o zapůjčení mohl vyhovět bez rizika zničení svých dobrých nástrojů.

Na prvém místě mezi nástroji domáckých výrobců dřevěného nářadí stojí obřeznice, zvaná strýček, strýc, strýcova stolice či stolica.

1 – nožky, 2 – deska, sedátko, 3 – strýc, strynka, 4 – tlama, tlamka, 5 – zpěra, 6 – podnožka, šlapátko

Kmeny určené ke zpracování se nařežou na kláty příslušné délky. Kláty se podélně rozštípají na štípy a tyto dále na okřešky. Hrubý tvar rohu se dále opracovává pořízem. Od spodního konce zašpičatělé části směrem dolů se ve vzdálenosti jedné pídě vyprofiluje rovným pořízem do tvaru čtyřbokého hranolu – tzv hlavy. Zbylá část se zakulatí rovným pořízem a vyhladí pořízem s očkem.

Shora: Poříz rovný, poříz kolářský, poříz křivý s očkem

Ze 65-70 cm dlouhých štípů jsou zhotoveny rožky, které jsou vějířovitě rozloženy z obou stran dlouhého rohu v příslušném počtu podle druhu vidlí. Rožky a zašpičatělé konce dlouhých rohů se za tepla ohýbají a poté vysýchají v sušírně.

Mečíky jsou vyrobeny z klátků. Pomocí vrtáku a dlát jsou zhotoveny postranní dlaby do rožků a příčný otvor k provlečení mečíků do hlavy dlouhého rohu. Všechny čepové spoje jsou zpevněny probitím hřebíčky.

Podoba a tvar jednotlivých výrobků nepodléhají příliš vývojovým změnám. Jsou to tvary definitivní, plně odpovídající staleté výrobní i konzumní zkušenosti. Na jejich funkční i tvarové jednoduchosti, do níž vykrystalizovaly za desítky let života a práce tvůrců i uživatelů, není co měnit.

A – vidle na seno (1-rožky, 2-dlúhý roh, 3-mečík)
B – podávky na snopy
C – vidle na seno
D – vidle na ohrabky

Své krédo v tomto směru lapidárně vyjádřil vynikající specialista na výrobu vidlí Jan Gargulák řečený Homolů z Držkové: „Vždycky jsem dělal tak, aby ode mne lidé dostali věci, které by jim dlouho a dobře sloužily. Hleděl jsem na to, aby každé nářadí, které vyrobím, bylo pevné a nebylo na něm nic zbytečného.