VÝROBA

Tradiční technologie domácké výroby dřevěného nářadí a náčiní

Každé odvětví domácké výroby dřevěného nářadí a náčiní mělo své vyhraněné požadavky na kvalitu a stav dřeva, zaručující jeho nejsnadnější a nejkvalitnější zpracování. Všeobecně se za kvalitní považuje dřevo z kmenů rovně rostlých, prostých suků, vrůstů a zakřivenin, se zdravým nezteřelým jádrem. Takové čisté či hladké dřevo se dobře štípá a obrábí.

Pro podélné dělení částí kmenů (kusů, klátů apod.) užívali domáčtí výrobci dřevěného nářadí a náčiní na Podřevnicku výhradně techniky štípání (klaní). Při použití této techniky dělení si surovina podrží všechny své specifické vlastnosti – minimálním porušením struktury si štípané dřevo zachovalo pevnost, pružnost a odolnost. Výsledkem byl polotovar tzv štíp.

Výrobní nástroje byly a jsou na Podřevnicku vždy majetkem výrobce. Dobrého nástroje si výrobce velmi váží a má k němu vztah. Výrobce obvykle také měl k ruce nástroje, které sám nepoužíval, jenž sloužily jen k tomu, aby dostál svým sousedským povinnostem a žádosti o zapůjčení mohl vyhovět bez rizika zničení svých dobrých nástrojů.

Na prvém místě mezi nástroji domáckých výrobců dřevěného nářadí stojí obřeznice, zvaná strýček, strýc, strýcova stolice či stolica.

Kmeny určené ke zpracování se nařežou na kláty příslušné délky. Kláty se podélně rozštípají na štípy a tyto dále na okřešky. Hrubý tvar rohu se dále opracovává pořízem. Od spodního konce zašpičatělé části směrem dolů se ve vzdálenosti jedné pídě vyprofiluje rovným pořízem do tvaru čtyřbokého hranolu – tzv hlavy. Zbylá část se zakulatí rovným pořízem a vyhladí pořízem s očkem.

Ze 65-70 cm dlouhých štípů jsou zhotoveny rožky, které jsou vějířovitě rozloženy z obou stran dlouhého rohu v příslušném počtu podle druhu vidlí. Rožky a zašpičatělé konce dlouhých rohů se za tepla ohýbají a poté vysýchají v sušírně.

Mečíky jsou vyrobeny z klátků. Pomocí vrtáku a dlát jsou zhotoveny postranní dlaby do rožků a příčný otvor k provlečení mečíků do hlavy dlouhého rohu. Všechny čepové spoje jsou zpevněny probitím hřebíčky.

Podoba a tvar jednotlivých výrobků nepodléhají příliš vývojovým změnám. Jsou to tvary definitivní, plně odpovídající staleté výrobní i konzumní zkušenosti. Na jejich funkční i tvarové jednoduchosti, do níž vykrystalizovaly za desítky let života a práce tvůrců i uživatelů, není co měnit.

Své krédo v tomto směru lapidárně vyjádřil vynikající specialista na výrobu vidlí Jan Gargulák řečený Homolů z Držkové: „Vždycky jsem dělal tak, aby ode mne lidé dostali věci, které by jim dlouho a dobře sloužily. Hleděl jsem na to, aby každé nářadí, které vyrobím, bylo pevné a nebylo na něm nic zbytečného.„