Výroba vidlí
Kmeny určené ke zpracování se nařežou na kláty příslušné délky. Kláty se podélně rozštípají na štípy a tyto dále na okřešky. Hrubý tvar rohu se dále opracovává pořízem. Od spodního konce zašpičatělé části směrem dolů se ve vzdálenosti jedné pídě vyprofiluje rovným pořízem do tvaru čtyřbokého hranolu - tzv hlavy. Zbylá část se zakulatí rovným pořízem a vyhladí pořízem s očkem.
Ze 65-70 cm dlouhých štípů jsou zhotoveny rožky, které jsou vějířovitě rozloženy z obou stran dlouhého rohu v příslušném počtu podle druhu vidlí. Rožky a zašpičatělé konce dlouhých rohů se za tepla ohýbají a poté vysýchají v sušírně.
Mečíky jsou vyrobeny z klátků. Pomocí vrtáku a dlát jsou zhotoveny postranní dlaby do rožků a příčný otvor k provlečení mečíků do hlavy dlouhého rohu. Všechny čepové spoje jsou zpevněny probitím hřebíčky.
Podoba a tvar jednotlivých výrobků nepodléhají příliš vývojovým změnám. Jsou to tvary definitivní, plně odpovídající staleté výrobní i konzumní zkušenosti. Na jejich funkční i tvarové jednoduchosti, do níž vykrystalizovaly za desítky let života a práce tvůrců i uživatelů, není co měnit.
Své krédo v tomto směru lapidárně vyjádřil vynikající specialista na výrobu vidlí Jan Gargulák řečený Homolů z Držkové: "Vždycky jsem dělal tak, aby ode mne lidé dostali věci, které by jim dlouho a dobře sloužily. Hleděl jsem na to, aby každé nářadí, které vyrobím, bylo pevné a nebylo na něm nic zbytečného."
Vidle vyrábí dle tradičních postupů stolařství Pegas - Petr Gargulák.
Některé informace, fotografie a ilustrace jsou převzaty z knihy "Domácká výroba dřevěného nářadí a náčiní na Po-dřevnicku", K. Pavlištík, 1993.
