Každé odvětví domácké výroby dřevěného nářadí a náčiní mělo své vyhraněné požadavky na kvalitu a stav dřeva, zaručující jeho nejsnadnější a nejkvalitnější zpracování. Všeobecně se za kvalitní považuje dřevo z kmenů rovně rostlých, prostých suků, vrůstů a zakřivenin, se zdravým nezteřelým jádrem. Takové čisté či hladké dřevo se dobře štípá a obrábí.
Pro podélné dělení částí kmenů (kusů, klátů apod.) užívali domáčtí výrobci dřevěného nářadí a náčiní na Podřevnicku výhradně techniky štípání (klaní). Při použití této techniky dělení si surovina podrží všechny své specifické vlastnosti - minimálním porušením struktury si štípané dřevo zachovalo pevnost, pružnost a odolnost. Výsledkem byl polotovar tzv štíp.
Výrobní nástroje byly a jsou na Podřevnicku vždy majetkem výrobce. Dobrého nástroje si výrobce velmi váží a má k němu vztah. Výrobce obvykle také měl k ruce nástroje, které sám nepoužíval, jenž sloužily jen k tomu, aby dostál svým sousedským povinnostem a žádosti o zapůjčení mohl vyhovět bez rizika zničení svých dobrých nástrojů.
Na prvém místě mezi nástroji domáckých výrobců dřevěného nářadí stojí obřeznice, zvaná strýček, strýc, strýcova stolice či stolica.
Vidle vyrábí dle tradičních postupů stolařství Pegas - Petr Gargulák.
Některé informace, fotografie a ilustrace jsou převzaty z knihy "Domácká výroba dřevěného nářadí a náčiní na Po-dřevnicku", K. Pavlištík, 1993.
