Téměř do konce druhé poloviny 20. století bylo hlavním zaměstnáním a zdrojem obživy obyvatelstva Valašska zemědělství. Díky krajně nepříznivým podmínkám si však musela jeho značná část hledat i jiné živobytí. Domácká výroba dřevěného nářadí a náčiní se tak stala činností pro podzimní a zimní měsíce, někdy i větší část roku.
Dle sčítání obyvatelstva v roce 1890 se uvádí, že v Holešovském okrese pracovalo ve všech odvětvích dřevodělné výroby 1573 osob. Jen v Držkové bylo v daném roce 61 domácích výrobců dřevěného nářadí a náčiní z celkem 831 obyvatel.
V chudých obcích, kde byla domácí výroba dřevěného nářadí a náčiní značně rozšířena, hrála důležitou roli výrobcova specializace. Např. v tzv sčítacích operátech z let 1880-1910 se jen zřídka objevuje v kolonce označující zaměstnání obecný výraz "vyrabitel dřevěného náčení". U většiny jmen výrobců je vždy uvedeno přesné označení specializace: šindelář, lopatář, opálkář, dělník jařem, vyrábí hrabě a vidle apod.
Hovoříme-li o specializovaném výrobci, máme tím na mysli domáckého výrobce, který podstatnou část své výrobní kapacity věnuje výrobě jednoho typu dřevěného nářadí či náčiní (vidle všeho druhu, hrábě všeho druhu atd.), nebo produkuje celý výrobní sortiment jednoho výrazného technologického postupu (vyrábí všechny věci dlabané ze dřeva, vyrábí celý soustružnický sortiment atd.).
Vidle vyrábí dle tradičních postupů stolařství Pegas - Petr Gargulák.
Některé informace, fotografie a ilustrace jsou převzaty z knihy "Domácká výroba dřevěného nářadí a náčiní na Po-dřevnicku", K. Pavlištík, 1993.
